Kočky jsou za svého života ohroženy řadou onemocnění infekční i neinfekční povahy. Přestože mnohé choroby koček dokážeme v současné době dobře léčit, vhodnější je nemocem předcházet účinnou prevencí. Předně je dnes dostupných několik očkovacích látek, které mohou kočku uchránit před řadou chorob. Mezi kočičí choroby, proti nimž se provádí vakcinace, patří:
- dermatofytózy
- infekční peritonitida
- kočičí rýma
- leukocytóza
- panleukopenie (kočičí mor)
- vzteklina
Dermatofytózy
Dermatofytózy představují plísňová onemocnění, nejčastějšími původci jsou Microsporum canis, Microsporum species a Trichophyton. (Dermatofyty rozumíme mikroskopické houby, které napadají povrchové vrstvy pokožky, drápy, chlupy.) Spóry uvedených plísní se mohou běžně nacházet v srsti zvířat, avšak u jedinců v dobrém imunitním stavu obvykle nedochází k rozvoji onemocnění. Dermatofyty jsou tedy rizikem zejména pro jedince s oslabenou obranyschopností (starší kočky, nemocné kočky) a pro koťata přibližně do 12 měsíců věku, kdy se jejich imunitní systém teprve rozvíjí.
Příznaky dermatofytózy jsou velmi variabilní. Prvním projevem mohou být polámané chlupy na uších či tvářích, objevit se mohou také malá okrouhlá ložiska se šedavou šupinatou kůží v podstatě kdekoliv na těle, často v oblasti hlavy, na uších, tlapkách, hřbetu. Nastat může i vypadávání chlupů po celém těle se zánětlivou reakcí. Postiženy mohou být také drápy, které jsou lámavé a bolestivé. Větší náchylnost k této nemoci koček mají kočky perské.
Diagnóza se opírá o mikroskopické vyšetření vzorku chlupů a kůže.
Léčba dermatofytózy trvá obvykle čtyři až šest týdnů. Při rozsáhlejším postižení je nutné kočku ostříhat po celém těle. K léčbě se využívají místní přípravky ve formě mastí a krémů i léky podávané v tabletách. V některých případech se v rámci procesu léčby podávají i očkovací látky. Pokud žije v domácnosti více zvířat, je vhodné zahájit léčbu i u nich. Rovněž se doporučuje denně vysávat domácnost, v níž postižená kočka žije, aby došlo k postupné likvidaci všech spór. Spóry plísní jsou vysoce odolné a mohou v domácnosti zůstávat i řadu měsíců. Vyléčená kočka se může kdykoliv znovu nakazit. Tyto plísně jsou přenosné na člověka.
Prevence dermatofytóz spočívá zejména v pravidelném očkování koček.
Infekční peritonitida (feliní infekční peritonitis - FIP)
Peritonitidou rozumíme zánět pobřišnice. FIP patří mezi kočičí nemoci virové etiologie, původcem je kočičí coronavirus. Možnost nákazy je všudypřítomná, k přenosu dochází zejména v prostředí s vysokou koncentrací koček, a to prostřednictvím výkalů infikované kočky, eventuelně přímým kontaktem či z matky na plod. V posledním uvedeném případě může být důsledkem i náhlé úmrtí nakaženého kotěte časně po narození, eventuelně ještě před porodem.
Projevy nákazy jsou různé. Mnoho koček, které se virem nakazí, zůstává bez jakýchkoliv příznaků, popřípadě se u nich vyskytne přechodný průjem či rýma. Míra propuknutí onemocnění závisí na celkovém zdravotním stavu organismu kočky, jejím imunitním systému apod. Vlastní rozvinutá infekční peritonitida se vyskytuje ve dvou základních formách, a to v tzv. formě vlhké a suché. V obou případech patří k obvyklým prvním příznakům nemoci horečky, nechutenství, celková apatie. Podstatou vlhké formy FIP je prosakování krevních tekutin z krevních vlásečnic do různých orgánů jako následek působení viru. Dochází tak k hromadění tekutin jednak v tělních dutinách (např. břišní, hrudní, osrdečníkový vak) a zasaženy jsou též orgány (často játra, slezina, plíce, oči, lymfatické uzliny, mozek, pohlavní orgány aj.). Hromadění tekutin je často pozorovatelné pouhým okem. V závislosti na lokalizaci tekutiny lze vidět zvětšení břicha, šourku, dýchací obtíže apod. K doprovodným příznakům patří průjem, zvracení, žloutenka atd. Kočky zpravidla brzy umírají na srdeční zástavu či selhání dýchání. V případě suché formy nedochází v těle k hromadění tekutin, což také znesnadňuje diagnostiku. Onemocnění se většinou vyvíjí pomalu. V závislosti na zasažené oblasti se vedle horeček a apatie může objevit např. třes, obrny, křeče, oční obtíže, dušnost aj., při zasažení jater se může rozvinout žloutenka.
Diagnostika i léčba onemocnění jsou obtížné. Nejlepší prevencí je pravidelné očkování, které lze provést již u malých koťat. Očkovat lze pouze kočky zcela zdravé, proto by se před aplikací vakcíny měl provádět kontrolní test.
Kočičí rýma
Kočičí rýma představuje zánět horních cest dýchacích koček, jedná se o celosvětově rozšířené onemocnění, které je vyvoláno více patogeny. K nejvýznamnějším původcům patří zejména kočičí kalicivirus a virus infekční rhinotracheitidy, herpesvirus. K rozvoji onemocnění mohou přispět také chlamydie, mykoplazmata, bakterie rodu Borrelia, Staphylococcus, Streptococcus aj. Infikované zvíře vylučuje virus nosními a spojivkovými sekrety, též slinami. Mnoho koček se po prodělané infekci stává chronickým nosičem viru. K nákaze dochází přímým kontaktem se zvířetem ve stádiu akutní infekce či nepřímo cestou kontaminovaných předmětů (např. miska), zdrojem nákazy může být také chronický nosič (viz výše). Výskyt je častější v prostředí, kde se vyskytuje více jedinců (domácnosti, útulky, apod.).
K prvotním příznakům onemocnění patří zpravidla celková apatie, zvýšená teplota, nechutenství, postupně nastupuje výtok z nosu a očí, doprovázené často kýcháním. Výtok bývá zpočátku bělavý, později může být hnisavý, zažloutlý. Kolem očí a nozder mohou zůstávat krusty zaschlého sekretu. V dutině ústní lze někdy pozorovat eroze (praskliny), může být přítomno nadměrné slinění. Pokud je součástí nemoci zánět spojivek, může se jako komplikace vyskytnou zánět rohovky. Rozvine-li se nemoc u březí kočky, existuje zde reálné riziko potratu. Nebezpečí kočičí rýmy spočívá v možnosti postupu zánětu do dolních cest dýchacích a rozvoji zápalu plic. Onemocnění má většinou chronický charakter. I po vyléčení často zůstávají sliznice dýchacích cest oslabené a náchylné k nasednutí dalších infekcí.
Léčba kočičí rýmy spočívá v podávání léčiv pro uvolnění dýchacích cest a k potlačení infekčního procesu. Prevence opět spočívá v očkování.
Kočičí leukóza
Leukózou (leukocytózou) rozumíme zvýšení počtu bílých krvinek. Kočičí leukóza je virové onemocnění, jehož původcem je tzv. FeLV virus (tj. Feline Leukose Virus). K přenosu viru dochází prostřednictvím slin (rizikem je zde používání stejných misek na krmení či vodu, dále může dojít k nákaze při kousnutí infikovaným zvířetem apod). Rovněž může dojít k infekci kotěte při sání mléka od nakažené matky. Při infekci matky v době březosti může také nastat nákaza plodu, v tomto případě často dochází k potratu.
Virus proniká do genetického aparátu buněk a může zde setrvávat i několik let bez projevů. K příznakům onemocnění patří chudokrevnost (anémie), selhávání imunitního systému a s tím související únava, zvýšený výskyt různých nádorů, náchylnost k banálním infekcím, ztráta tělesné hmotnosti aj.
Kočičí leukózu nelze účinně léčit, většina koček umírá do tří let po stanovení diagnózy.
Očkování proti kočičí leukóze lze provést pouze po vyloučení přítomnosti viru v organismu.
Panleukopénie (kočičí mor)
Panleukopenie je virové onemocnění koček s vysokou nakažlivostí. Původcem je kočičí parvovisrus (FPV). Virus je vylučován v sekretech a exkrementech nakaženého zvířete, k nákaze dochází zpravidla nepřímo cestou kontaminovaných předmětů, nebo přímým kontaktem. FPV je velmi odolný vůči vlivům vnějšího prostředí a přežívá zde dlouhou dobu. Kočičí mor postihuje pouze kočky a koťata.
FPV poškozuje rychle se dělící buňky, to znamená zejména buňky kostní dřeně, lymfatických tkání a střevní sliznice. U koťat navíc mozeček a oční sítnici, následkem je narušení koordinace pohybu a třes. Při infekci březí kočky vyvolá obvykle virus úmrtí plodů.
Příznaky onemocnění nastupují poměrně prudce, objevuje se horečka, bolesti břicha, zvracení, vodnaté, často krvácivé průjmy s následkem dehydratace, doprovodným příznakem je vysoká horečka, eventuelně záněty dásní, očí, otoky žláz, žloutenka. Koťata často umírají v řádu hodin od objevení se příznaků. Dospělé kočky mohou infekci přestát pod obrazem méně výrazných příznaků.
Léčba je možná, avšak u rozvinutých forem onemocnění často neúspěšná.
Očkovací látka je k dispozici, měla by být podávána již koťatům. Přeočkování se provádí každý rok.
Vzteklina
Vzteklina, též lyssa či rabies, je virové onemocnění, jehož vyvolavatelem je Lyssavirus. K přenosu infekce dochází prostřednictvím slin infikovaného jedince. Riziko nákazy kočky je v našich podmínkách dnes nízké (teoreticky může dojít k přenosu infekce např. od infikovaných netopýrů).
Lyssavirus napadá centrální nervový systém, do něhož se šíří podél nervů z oblasti rány. Podezřelé jsou náhlé změny chování, především náhlý, nevysvětlitelný zvrat k agresi. Důsledkem šíření viru v organismu je postupné ochrnutí svalstva, včetně svalstva dýchacího, což je příčinou úmrtí.
Pokud je potvrzena vzteklina již ve stádiu příznaků z napadení nervového systému, léčba není možná.
Důležitou prevencí je pravidelné očkování. Vzteklina je přenosná na člověka.
Závěrem, čeho bychom si měli všímat…
Kromě očkování patří k prevenci onemocnění koček také jejich pravidelné odčervení. Důležité je také připomenout, že kočku bychom měli pozorovat tak, abychom včas zachytili případné změny jejího zdravotního stavu a zajistili tak v případě potřeby včasné veterinární ošetření, neboť čas hraje v úspěšnosti léčby většiny chorob zásadní roli. Varovnými příznaky jsou mj. výtoky z očí, uší, nozder. Nápadné je, pokud kočka nezvykle často třepe hlavou a škrábe si ji, což může poukazovat na onemocnění uší. V tlamě kontrolujeme přítomnost prasklin, zánětů dásní. Všímat bychom si měli také stavu srsti (lesk, vypadávání, plíseň, svědění). Rovněž je důležité kontrolovat exkrementy (frekvence vyměšování, formování stolice, změny barvy a konzistence, nápadný zápach, přítomnost krve apod.). Rovněž chuť k jídlu je významným faktorem poukazujícím na její zdraví a kondici, stejně jako celková aktivita kočky.
Při jakékoliv nejasné změně zdravotního stavu kočky, nevysvětlitelné změně v jejím chování apod. je vhodné vyhledat konzultaci veterinárního lékaře.
