Stejně jako lidé jsou i psi ohroženi řadou onemocnění infekčního i neinfekčního původu. V následujícím článku připomeneme vybrané psí nemoci a příznaky těchto chorob, zaměříme se především na ty, proti nimž jsou dnes dostupné očkovací látky.
Vybrané infekční nemoci psů:
Mezi infekční nemoci psů, proti nimž se dnes běžně očkuje, patří vzteklina, leptospiróza, parainfluenza, parvoviróza, psinka a infekční zánět jater.
Vzteklina
Vzteklina (lyssa, rabies) je virové onemocnění, jehož původcem je tzv. Lyssavirus. Přenos infekce se děje prostřednictvím slin nemocného zvířete, nejčastěji tedy pokousáním. Vnímavými jedinci jsou všichni teplokrevní živočichové, v našich podmínkách se nejčastěji jedná o psa nebo lišku, případně netopýra, kteří mohou vzteklinu přenášet. Vzteklina je přenosná na člověka.
Virus vztekliny napadá centrální nervový systém. Příznaky jsou značně individuální. Nápadné jsou především změny chování (podrážděnost, agresivita). Charakteristickým příznakem vztekliny je strach z vody (hydrofobie). Šíření viru v organismu postupně způsobí ochrnutí svalstva, v závěru onemocnění též svalstva dýchacího, v důsledku čehož postižený jedinec umírá.
Pokud je potvrzena vzteklina již ve stádiu příznaků z napadení nervového systému, léčba není možná.
Česká republika je v současné době považována za „rabies free country,“ což znamená, že v posledních letech u nás nebyla hlášena vzteklina u člověka nebo u pozemních zvířat (rabies free označení neuvažuje možnou nákazu netopýrů). Pokousání neznámým psem proto u nás nemusí být nutně následováno nepříjemnou preventivní vakcinací. Větší riziko nákazy je v pohraničních oblastech v sousedství s Polskem a Slovenskem, tyto oblasti nejsou považovány za rabies free.
Pravidelné očkování psů proti vzteklině je v České republice povinné.
Shrnutí: Původce: Lyssavirus; Přenos: pokousáním (pes, liška, netopýr aj.); Přenos na člověka: ano; Očkování: ano; Léčba: nelze
Leptospiróza
Leptospiróza je bakteriální onemocnění, patří mezi choroby psa, proti nimž dnes existuje očkování. Zdrojem nákazy je zpravidla voda, popř. potraviny kontaminované močí infikovaných zvířat (často hlodavci). Leptospirózou může onemocnět též člověk. Onemocnění postihuje zejména jaterní tkáň a ledviny, ale mohou být napadeny i jiné orgány. Příznaky nemoci jsou variabilní, v nejtěžších případech může nastat až selhání jater a ledvin. Léčba leptospirózy je možná pomocí antibiotik.
Shrnutí: Původce: bakterie rodu Leptospira; Přenos: voda/potrava kontaminovaná močí infikovaných zvířat (hlodavci); Přenos na člověka: ano; Očkování: ano; Léčba: antibiotika
Parainfluenza
Mezi další typické psí choroby patří psincový kašel, též parainfluenza či laryngotracheitida. Původci jsou různé druhy virů (např. adenoviry, parainfluenzaviry aj.). Psincový kašel je vysoce nakažlivé onemocnění, které se šíří mezi psy přímým kontaktem či kapénkovou infekcí. Charakteristicky se vyskytuje v prostředí, kde je více psů (např. na cvičištích). K prvním příznakům patří suchý kašel, který může být později i záchvatovitý. Riziko představuje sestoupení infekce do dolních dýchacích cest s následkem zápalu plic. Léčba onemocnění je nutná, především se podávají antibiotika jako prevence bakteriálních komplikací nemoci a dále léky na tlumení kašle. Očkování proti psincovému kašli se provádí.
Shrnutí: Původce: různé viry; Přenos: kapénková infekce, přímý kontakt; Přenos na člověka: ne; Očkování: ano; Léčba: ano
Parvoviróza
Parvoviróza je vysoce nakažlivé onemocnění, jehož původcem jsou viry z čeledi Parvoviridae. K nákaze dochází nejčastěji prostřednictvím vody či potravy kontaminované trusem infikovaných zvířat. Nejcitlivější k infekci parvovirózou jsou štěňata. Virus napadá především sliznici tenkého střeva, dále kostní dřeň, lymfoidní tkáň, eventuelně srdeční svalovinu. V případě postižení zažívacího systému se nemoc projeví nechutenstvím, průjmem – často s příměsí krve, zvracením a následnou dehydratací v důsledku ztráty tekutin. Méně častá srdeční forma vede k závažným, většinou smrtícím onemocněním srdce. Léčba je komplexní, zahrnuje doplňování tekutin, úpravu minerálů, podávání antibiotik apod., často je však neúspěšná, rozvinuté onemocnění je velmi závažné a mnohdy končí úhynem psa. Vakcinace existuje.
Shrnutí: Původce: viry z čeledi Parvoviridae; Přenos: voda/potrava kontaminovaná trusem infikovaných zvířat; Přenos na člověka: není znám; Očkování: ano; Léčba: ano, ale často neúspěšná
Psinka
Psinka představuje velmi nakažlivé onemocnění, původcem nemoci jsou viry z čeledi Paramyxoviridae. Psinka se vyskytuje také u divoce žijících šelem – vlků, lišek, divokých psů, kojotů, lasiček aj. K šíření nemoci dochází nejčastěji kapénkovou infekcí, také však prostřednictvím slin, moči či slz infikovaných zvířat. Viry mohou napadat různé orgány, rozlišujeme formu plicní, střevní, nervovou a kožní. Jednotlivé formy se mohou vyskytovat jak samostatně, tak může jedna přecházet ve druhou. Obecně bývá teplota, malátnost, ztráta chuti k jídlu, někdy průjmy a zvracení, kašel. Moč má často zvláštní zápach. Při postižení nervového systému se může dostavit třes, křeče, poruchy rovnováhy aj. U plicní formy jsou dominantní příznaky zánětu horních, eventuelně dolních dýchacích cest, nastat může i zápal plic. Kožní forma je charakteristická zrohovatěním kůže na polštářcích tlap. Léčba je komplikovaná, často neúspěšná, přeživší psi jsou zpravidla doživotně poznamenáni trvalými následky. Prevencí je vakcinace.
Shrnutí: Původce: viry z čeledi Paramyxovirida; Přenos: kapénková infekce, sliny, moč, slzy; Přenos na člověka: ne; Očkování: ano; Léčba: ano, ale často neúspěšná
Infekční zánět jater, Rubarthova choroba
Jedná se o onemocnění jaterní tkáně virového původu. Rubarthova choroba postihuje více mladší psy, nákazu starších jedinců však nelze vyloučit. K šíření infekce dochází prostřednictvím trusu, moči a slin infikovaných zvířat, které mohou kontaminovat vodu či potravu, možný je i přenos kapénkovou infekcí. K charakteristickým projevům patří teplota, nechutenství, zánět krčních mandlí, zarudnutí dásní, krvavé zapáchající průjmy, někdy též kouřově zakalená rohovka (tzv. bílé oko). Zpočátku se nemoc vyvíjí zpravidla nenápadně, avšak její průběh může být i značně rychlý a smrtící. Léčba rozvinutého onemocnění je často neúspěšná, důležitá je prevence očkováním.
Shrnutí: Původce: viry; Přenos: exkrementy infikovaných zvířat, kapénková infekce; Přenos na člověka: není znám; Očkování: ano; Léčba: často neúspěšná
Lymeská borelióza
Lymeská borelióza je bakteriální onemocnění, jehož původcem jsou bakterie rodu Borrelia. Přenos nemoci se nejčastěji děje prostřednictvím klíštěte. Onemocnění boreliózou v současné době narůstá i mezi lidskou populací. Příznaky boreliózy mohou být různé, bakterie mohou napadat klouby, svalovou tkáň, nervový systém aj. a onemocnění může mít závažné následky. Očkování proti borelióze je u psů možné. (Pro lidi dosud nebyla vyhovující vakcína vyrobena).
Shrnutí: Původce: bakterie rodu Borrelia; Přenos: klíštětem; Přenos na člověka: teoreticky možný při odstraňování klíštěte; Očkování: ano; Léčba: antibiotika
Tetanus
Tetanus je infekční onemocnění, jehož vyvolavatelem je bakterie Clostridium tetani. K nákaze zpravidla dochází při kontaminaci rány půdou, neboť Clostridia v půdě přežívají. Vysoké riziko je především na místech, kam se vyváží kravský či koňský hnůj. Tetanem se takto mohou nakazit i lidé. Psi jsou k infekci obecně odolnější než lidé. Infekce postihuje nervový systém a projevuje se mj. bolestivými svalovými křečemi. Očkování se běžně neprovádí, je však možné. Doporučit ho lze např. u loveckých psů.
Shrnutí: Původce: bakterie Clostridium tetani; Přenos: kontaminace rány půdou; Přenos na člověka: teoreticky kontaktem s otevřenou infikovanou ránou při porušeném kožním krytu; Očkování: ano; Léčba: ano, nutná včasně
Vybrané neinfekční nemoci psů:
Příčinou neinfekčních nemocí psů mohou být genetické vlivy a zevní faktory (např. výživa, nedostatek vitaminů, nedostatek nadbytek minerálů úrazy, alergie, otravy…). Níže uvádíme několik informací o cukrovce psů, která je dnes častým problémem.
Cukrovka psů
Psí cukrovka je svými následky a projevy obdobná cukrovce lidské. Cukrovka (diabetes mellitus) je onemocnění, jehož podkladem je absolutní či relativní nedostatek hormonu insulinu. Insulin je produkován buňkami slinivky břišní a napomáhá průniku krevního cukru do buněk, kde je cukr zpracováván. Pokud dojde k absolutnímu či relativnímu nedostatku inzulínu, cukr zůstává v krvi (vzniká hyperglykémie). Cukr je pak v nadbytečném množství vylučován ledvinami. Zvýšená hladina cukru v krvi mj. poškozuje cévní systém a narušuje celkový metabolismus organismu.
Příznakem cukrovky u psa může být velká žíznivost a časté močení. Pes celkově neprospívá, je snadněji unavitelný. Přidružit se mohou onemocnění kůže a postižení oka.
Příčinou cukrovky může být genetická zátěž, též onemocnění slinivky, rozvoj nemoci může podpořit obezita zvířete.
Léčba spočívá jednak v dietních opatřeních, jednak v podávání inzulinu či jiných léků, obdobných lidským.
